Za svá leta focení, jsem často slyšela od svých blízkých: „Pojď, já tě taky vyfotím, ať máš nějakou fotku“… „ne, děkuji, já se nerada fotím, já radši stojím za foťákem“, byla moje odpověď.
Je listopad 2014 – s mým kamarádem Edou jsme se domlouvali o propojení našich aktivit – on má populární běžecký blog a já zrovna vydala eBook o focení chytrým telefonem.
Je večer 11.11. a přijde mi sms – „zítra se fotím pro časopis a chtěl bych, abys mi nafotila reportáž z focení v atelieru, jo a pošli mi naši společnou fotku ať ji dáme na sociální sítě.“
Ty jo, společnou fotku, známe se léta, fotila jsem ho snad tisíckrát, ale společnou fotku… odpovídám: „nemám“. V zápětí přichází jasná zpráva – „tak se zítra připrav, vyfotíme se společně v atelieru“. V tu chvíli mi hlavou letí proud myšlenek – zítra?, co si vezmu na sebe?, kadeřnici jsem neviděla od června, jakou vymyslím kompozici?…
Ráno se chystám a vybavuju si „rady“ co říkám svým klientům před focením – hlavně pohodlné oblečení, ženy pokud se líčíte, trochu si přidejte… jde to – focení nám zabralo asi 15 minut a bylo to super! 🙂 Moc jsem si to užila.
Takže, pokud máte ve svém okolí někoho, kdo se nerad fotí anebo se nechce fotit, ale vy s ním chcete mít společnou fotku, klidně mu dejte na mě kontakt a já už mu domluvím 🙂
Focení není o křeči a cheesy úsměvu, je o pohodě, uvolnění, povídání a legraci. Jen při této atmosféře vznikají krásné fotky. Já (se) fotím s láskou.
Krásné dny
Kačka
Komentáře